Epilog Asarie

Indistán
Shah se dlouho přiživoval na zlatě z Nového Světa a díky tomu, že do něj mohl odvážet jak politicky nepřizpůsobivé tak i jen přebytečné krky, dařilo se mu stabilizovat situaci doma. Po dlouhých jednáních se také nakonec připojil na stranu Bretonců, když byly napadeny jejich kolonie v Asarii Impériem, ale nijak se do války nehrnul. Teprve až když Impérium během tažení přišlo o svého Císaře po dobytí posledního zbytku Bretonských držav na kontinentu, se Indistán připojil k protiútoku a část původně Bretonských kolonií tak připojil ke své vládě. V průběhu let došlo sice k několika dalším menším potyčkám s Impériem, Byzmanskou Říší nebo dokonce i Bretonci, díky upevněné pozici a zlatu z Nového Světa se však dařilo Indistánu udržet si své.
Syn shaha Chandrabaaliho, známý jako Amir Osvícený, se vydal do Nového Světa, aby zjistil, jak to bylo s Panduovou smrtí a kdo si začal, jestli Impérium nebo Indistán. Pátrání po Panduově odkazu ho však nabralo však nečekaný směr a Amir se začal inspirovat božskostí původního vůdce výpravy. Načetl si všechny propagační letáky a dokonce vzal do svých služeb i Girishe Vaknise, kořenáře, který dříve pracoval pro Pandua. Vrátil se pak do Indistánu jako samozvaný prorok, svrhl svého otce shaha a reformoval režim tak, aby se více centralizoval pod jednotné vedení panovníka a nerozpadal se v rukou oligarchických brahmínů. Jeho fundamentalisticko-imperiální reformy umožnily Indistánu začít s rychlým doháněním okolních mocností a netrvalo dlouho, z Indistánu se stala farmářská a kořenářská velmoc světového formátu, která už nebyla kulturně ani technologicky pozadu jako dřív.
Když se rozpadl Nový Indistán, odkud už neproudily hromady zlata, zůstal ten starý stát pevně ve svých základech. Díky zemědělským a obchodním skokům bez oligarchické hamižnosti rozdrobených brahmínů si dokázal Starý Indistán poradit i bez vysávání kolonií. Indové dobře věděli, že z nich nebudou nikdy slavní námořníci ani neporazitelní válečníci, za to je však nikdo nedokázal předčít v gastronomickém umu nebo bylinkaření, takže brzy se rozhlásila Indistánská kuchyně do celého Světa a každý chtěl doma mít kvalitní koření jako cizokrajní kuchaři.



Impérium
Obchodní Cechy se pokusily připojit k Impériu, brzy je však zastihl trest z domova od Hispaniolského krále, který poslal velké flotily, aby je připojily zpátky. Vedle tažení proti Bretonským ostrovům už pak nestíhalo Impérium bránit svého spojence na moři, takže o něj z drtivé většiny přišlo. Kampaň proti Bretoncům se však dařila na pevnině vcelku dobře. Císaři se podařilo zatlačit rudokabátníky až k hranicím Indistánu, než konečně zahynul na zástavu srdce, které se mu poklidně zastavilo ve spánku po vítězné bitvě. Bretonci se domnívali, že když zemřel Saburo bez dědice, nebude Impérium po jeho smrti jednotné a je tedy pravý čas na odvetu. Netušili však, že Tsubaki Mutsohito měl převzít dynastii podle plánu a zamezit tak rozkolům v zemi. Bretonci při protiútoku narazili na tvrdý a jednotný odpor, teprve když se na jejich stranu připojil i Indistán, který dobyl část pevniny od Impéria zpátky, získali Br
etonci dost času na to, aby se námořně vzchopili a když to nešlo na souši, pomstili se na vodě. Impérium sice vyhrávalo jednu bitvu za druhou na pevnině, brzy však jeho vojska ztrácela v rychlém zásobování, jelikož si nemohla dopomáhat námořně. Bretonci totiž blokovali co mohli, dobyli ostrovy na jihu Asarie a vzájemně si s Imperiálními ztrpčovali život.
Teprve po smrti admirála Kanea se podepsalo příměří, určila demarkační linie a na dlouhá léta zavládl klid. Dynastie, kterou založili Mutsohitové, byla stabilní a prosperovala. Sice se nepodařilo udržet pevné kolonie v Novém Světě, za to se však Impérium mohlo soustředit plně na sjednocování Asarie pod svá křídla. Většina území bývalé Mungurské Hordy byla dynastií Mutsohitů dobyta a celých dvě stě let bylo Impérium Vycházejícího Slunce považováno za největší stát na planetě.
Čím větší však Impérium bylo, tím více menšin v něm žilo. Kitsuneismus - umělecko-filosofický proud založený Yasunagou Mutsohitem - vyzdvihoval menšinové kultury, oslavoval všelijaké umělecké fúze a vzájemné pochopení. Díky tomu dříve utlačované národy získávaly nové návaly vlastenectví a národního obrození. Nátlak na Císaře se tak stupňoval, že v průběhu posledních let dynastie musel ustupovat menšinám, zvyšovat jejich samozprávu a čím dál tím více decentralizovat moc. Nakonec se začalo Impérium drobit, jak jednotlivé zemičky vyhlašovaly nezávislost. Většina incidentů se obešla bez krveprolití, ačkoliv vznik nových států otevíral staré křivdy a dříve spojenci proti utlačitelům se někdy pouštěli jeden do druhého.
Nakonec se původní ostrovy Impéria staly konstituční monarchií a s návratem elit do domoviny se obyvatelé začali čím dál tím více věnovat výzkumu nových technologií, aby předčily zbytek světa tak, jak byli dříve v lecčem zastaralí naopak oni. Díky tomu se pak Království Slunečních Ostrovů stalo jednou z nejmoudřejších a nejvzdělanějších zemí na světě, odkud proudily nové technické výdobytky jak na běžícím páse. Vrozená disciplína s otevřenou myslí inspirovanou Kitsuneismem nebo psychotropními látkami dokázala rychle rozšiřovat obzory a i nejdivočejší nápady dotáhnout do konce.